Tvůrkyně obsahu ve svých úvahách veřejně hájí názor, že rodiče by se měli na dětství dívat jasnýma očima, odložit předsudky a vyvarovat se zbytečných hádek, křiku a trestů, které je od dětí odcizují.
Měli by se vžít do situace svých dětí a snažit se jim pomoci chápat svět jinak nebo řešit konflikty s láskou a klidem, nesoudit je a nezacházet s nimi s frustrací a hněvem.
Společnost by měla přestat lehkovážně kategorizovat chování a začít se zabývat tím, co za ním stojí, protože každé dítě má svůj vlastní jedinečný způsob cítění, reakcí a interakce se světem.
„Neexistují obtížné děti“ – je třeba chovat se k dětem laskavě a věnovat jim pozornost, kterou si zaslouží, s ohledem na potřeby každého dítěte: „Vaše dítě není obtížné, mrzuté nebo špatné. Přistupuje ke světu a komunikuje s ním na základě biologických vlastností svého temperamentu. Když porozumíme dětskému temperamentu, změníme způsob, jakým na každé dítě pohlížíme: od korigování chování přejdeme k doprovázení potřeb s empatií, respektem a přítomností.“
Děti jsou děti
Děti jsou děti, a proto od nich nelze očekávat, že se budou chovat dospěle a chápavě jako dospělí: „Neexistují problémové děti, ale děti s hlubokou touhou cítit se všímavé a důležité pro ty, které mají nejraději. Každý jejich rozmar a špatné chování je někdy tichým výkřikem: „Podívej se na mě, vyslechni mě a pomoz mi.““.
Je důležité porozumět temperamentu každého dítěte, abychom je mohli vychovávat s větším vědomím, propojením a respektem: „Je čas změnit brýle, přes které se díváme na naše děti. Pochopení je prvním krokem k výchově založené na lásce.“
