Projekt ITER vedený Evropskou unií a podporovaný Spojenými státy navrhuje revoluční energetický model jaderné fúze a nyní má k dispozici klíčovou součást pro jeho realizaci.
Tohle není sci-fi. Jedná se o projekt ITER, nejambicióznější pokus lidstva o využití energie jaderné fúze, tohoto čistého a nevyčerpatelného zdroje, který pohání Slunce. Projekt ITER, který se nachází v Saint-Paul-lez-Durans na jihu Francie a jehož rozpočet se již blíží 24 miliardám eur, spojuje 35 zemí v bezprecedentním vědeckém závodě.
Posledním klíčovým prvkem, který dorazil na místo, je takzvaný centrální solenoid, technologický zázrak vyrobený v USA. Toto jakési „magnetické srdce“ je schopno generovat pole dostatečně silné na to, aby udrželo žhavé plazma potřebné pro fúzní reakce. Jinými slovy, je to to, co zabrání tomu, aby se minisluníčko, které se plánuje vybudovat uvnitř reaktoru, vymklo kontrole.
Dostalo se mu přezdívky „magnetické monstrum“, a to z dobrého důvodu: šest supravodivých modulů (z nichž čtyři jsou již instalovány), z nichž každý váží tolik jako Boeing 747, a podpůrná konstrukce hodná vědeckofantastického románu. Jeho montáž byla umožněna díky několika americkým společnostem, které dodaly vše potřebné, od šroubů až po 15 metrů dlouhé ocelové tyče kované s chirurgickou přesností.
Prakticky nezničitelný pancíř
„Klíč je nejen v magnetu, ale také v jeho rámu,“ vysvětluje David Vandergriff, inženýr z Oak Ridge National Laboratory, který solenoid navrhl pro francouzskou publikaci Innovant. Jeho tým musel vyvinout jakousi klec z titanu a oceli, která by odolala obrovským vnitřním silám generovaným reaktorem. Pennsylvánská společnost Superbolt byla jednou ze společností, které vytvořily konektory držící celou konstrukci pohromadě.
Historie projektu ITER se neobešla bez potíží. Projekt, který byl zahájen s počátečním rozpočtem 5 miliard eur, exponenciálně rostl co do složitosti a nákladů. Podle samotného projektu však v případě úspěchu – a ten je ještě několik let vzdálený – dokáže, že je možné vyrobit 500 megawattů čisté energie z pouhých 50 megawattů příkonu. Nic na světě dnes nemá takovou energetickou kapacitu. A to vše bez dlouhodobého radioaktivního odpadu, emisí a nestability fosilních paliv.
Zatímco se tento systém buduje, svět se dívá. Solenoid se stále spojuje a s každým utaženým šroubem je lidstvo blíže ke zkrocení hvězdného ohně. Kdo ví, možná bude člověk v budoucnu schopen držet Slunce na dlani.
