Někteří lidé chodí na schůzky vždycky brzy. Ať už se jedná o pracovní schůzku, návštěvu lékaře nebo neformální večeři, mají ve zvyku přijít o 10-20 minut dříve, než je plánováno. I když se to může zdát jako prostý povahový rys nebo organizační problém, ve skutečnosti má nadměrná dochvilnost obvykle hlubší kořeny. Včasný příchod vždy znamená mnoho věcí: od snahy vyhnout se stresu na poslední chvíli až po potřebu mít kontrolu nad svým okolím – důsledný časný příchod může být odrazem postoje člověka k času, odpovědnosti a ostatním lidem.
Dřívější příchod než ve stanovený čas je ve společnosti vnímán jako projev úcty, profesionality a zdvořilosti. V mnoha kontextech, zejména v kulturách, kde se cení dochvilnost, jako je tomu v Německu nebo severských zemích, je tento zvyk spojován se spolehlivostí. Když se však dochvilnost stane nutkavou potřebou, může odhalit málo povšimnuté emocionální aspekty: sociální úzkost, strach z odmítnutí nebo chyb, a dokonce i touhu po osobním uznání. Ti, kteří vždy nebo často přicházejí včas, mají pocit, že tak mají určitou kontrolu nad svým okolím, předvídají nepředvídatelné události nebo jednoduše snižují nejistotu. Tento vzorec chování může být ovlivněn získaným vzděláním, minulými zkušenostmi s kritikou nebo trestem za pozdní příchod nebo jednoduše vnitřním přesvědčením, že „kdo přijde první, má pravdu“. V psychologii a sociologii je tento jev považován za součást širší analýzy vztahu mezi jedincem a časem v moderní společnosti. Podívejme se na různé interpretace.
Co to znamená, že na schůzku s někým přijdete vždycky dřív?
Kromě dochvilnosti
Ačkoli se považuje za společensky normální přijít na schůzku o několik minut dříve, může to mít vždy negativní důsledky. V některých situacích, například na neformálních akcích, může příliš brzký příchod způsobit trapnost. Organizátor setkání nemusí být ještě připraven a předčasný příchod hosta naruší plánovaný průběh akce. To, co se zdá být projevem odpovědnosti, se tak nevědomky stává narušením cizího prostoru. To může hostitele ještě více znervóznit.
Také v emocionální rovině může být nutnost přijít vždy včas zdrojem stresu. Neustálé sledování hodin, vypočítávání trasy s časovou rezervou nebo vyhýbání se jakémukoli riziku zpoždění může způsobit psychickou únavu. Podle Evropského institutu pro studium času (EIST) je totiž rigidní vnímání času spojeno s vyšší mírou úzkosti u lidí s určitými osobnostními typy.
Perfekcionismus
Perfekcionista se snaží dělat vše „správně“ nebo bezchybně. Včasný příchod může být součástí jeho ideálu odpovědnosti nebo dokonalosti. Proto na sebe tito lidé obvykle kladou vysoké nároky a obecně se bojí chyb nebo negativního hodnocení. To je další vlastnost, která způsobuje, že někteří lidé přicházejí na schůzky brzy.
Kontrola a předvídání
V behaviorální psychologii bylo pozorováno, že tento zvyk může být kontrolním mechanismem. U některých lidí vyvolává nejistota nepříjemné pocity a úzkost. Včasný příchod vám umožní rozhlédnout se kolem sebe, pozorovat ostatní, připravit se na socializaci nebo se ujistit, že máte vše pod kontrolou. Je to způsob, jak omezit nepředvídatelné faktory.
Podle studie Centra pro výzkum využívání času (CTUR ) na Oxfordské univerzitě souvisí toto chování s takzvanými „časovými perfekcionisty“, o kterých jsme již hovořili, tedy lidmi, kteří se cítí nepříjemně při jakékoli odchylce od plánovaného plánu. Nejedná se o prostou preferenci, ale o naučenou reakci na situace, které byly kdysi vnímány jako ohrožení osobního řádu.
Vyhledávání souhlasu
Toto chování má i mezilidský aspekt. Neustálá dochvilnost může být nevědomým způsobem, jak se vždy chtít líbit ostatním. V kulturách, kde je dochvilnost spojována s vážností nebo povinností, může být příchod před stanoveným časem interpretován jako snaha splnit nebo dokonce překonat očekávání.
Může to být spojeno s vnitřní nejistotou. Potřeba neselhat, vypadat dobře nebo se vyhnout případné kritice vede u mnoha lidí k tomu, že si vytvoří vzorec přehnané kompenzace. Nejenže se dostaví včas: dostaví se dříve, jako by každá schůzka byla zkouškou. Jako by byli na zkoušce a snažili se získat souhlas okolí.
Ctnost, nebo lest?
Dochvilnost je samozřejmě ctnost. Ale jako každá ctnost se může stát přehnanou, pokud není vyvážená. Klíčem k úspěchu je pochopit, kdy je tento zvyk výsledkem skutečné touhy po organizovanosti a kdy je výsledkem hluboce zakořeněného strachu. Pokud brzký příchod způsobuje úzkost, když není možné vyhovět, nebo je ostatním nepříjemný, možná by stálo za to přehodnotit jeho původ.
Jak uvádí EIST, čas by se neměl stát nástrojem kontroly nebo nadměrných požadavků na sebe sama. Naučit se flexibilně hospodařit s časem – aniž bychom upadali do nedochvilnosti – je také způsob, jak dosáhnout pohody.
Usilujte o rovnováhu
Vždy včasný příchod může usnadnit mnoho věcí: vyhnout se dopravním zácpám ve městech, najít dobrá místa k sezení, mít čas na přípravu na schůzku či jednání nebo si jednoduše vytvořit důvěryhodný obraz sebe sama.
Pokud je však tento zvyk důsledkem strachu, sebeobrany nebo úzkosti, stojí za to přehodnotit jeho příčiny. Rozpoznání vlastních vzorců je prvním krokem k jejich lepšímu zvládání. Protože mluvíme o některých negativních stránkách dochvilnosti, když se dostane do extrému.
Jsou lidé, kteří chodí vždy pozdě, aby na sebe nevědomky upoutali pozornost nebo vyjádřili odpor, ale jsou i tací, kteří přijdou vždy včas a svým chováním vypovídají o tom, jak to vidíme my. Naslouchat tomuto vnitřnímu hlasu je způsob, jak emocionálně růst.
Co říkají odborníci
Lidé mají tendenci představovat si nejhorší scénáře, což je povzbuzuje k tomu, aby si vyhradili dostatek času pro všechny nepředvídané události. Toto chování odráží nejen jejich schopnost plánovat, ale také tendenci méně prokrastinovat, protože mají raději vše pod kontrolou.
