Konflikty jsou přirozenou součástí života, ale když se jim někdo snaží za každou cenu vyhnout, může se situace zkomplikovat. Pokud patříte k lidem, kteří mlčí, aby se vyhnuli hádkám, nebo znáte někoho, kdo to dělá, bude vás to zajímat.
Vyhýbání se konfliktům může mít adaptivní složku, ale když se stane normou, je to znepokojující.
Všichni známe někoho, kdo je schopen žonglovat slovy jen proto, aby se vyhnul hádce. Ospravedlňují neospravedlnitelné, tolerují nesnesitelné, jen aby nemuseli zvýšit hlas. Jsou tiší od přírody, nebo je za tímto sklonem k mlčení něco jiného? Je zdravé vyhýbat se konfliktům, nebo je to špatné, když se to dovede do extrému?
Psychologie poskytuje na tuto otázku jasné závěry a v tomto článku se na tento jev podíváme ze všech možných úhlů. Pokud znáte někoho, kdo vždy mlčí, aby se vyhnul hádkám, v tomto článku se možná dozvíte něco víc o jeho vnitřní psychologii. A pokud je to váš případ, určitě byste si měli přečíst tento článek.
Klidní lidé
„Lidé, kteří jsou ze své podstaty nekonfliktní“. Tedy lidé, kteří jsou ze své podstaty klidní, místo aby se hádali.
V těchto případech nemusí jít nutně o něco negativního. Jsou to prostě lidé, kteří si nade vše cení klidu, harmonie a stability, což způsobuje, že se drží dál od konfliktů.
Problém je v tom, že ani v těchto případech nelze popřít, že se konfliktu nelze vždy vyhnout. A pokud v okamžiku, kdy nastane čas promluvit, protože byly překročeny určité červené linie, dotyčná osoba nadále mlčí , může být ve hře něco hlubšího.
Vyhýbání se
Lidé, kteří se „vyhýbají a nezpracovávají informace, které jim poskytuje utrpení, jehož jsou obětí“, jsou v mnoha případech kvůli strachu. Tento strach však podle něj „ničí sebeúctu a nutí k přijetí nepřijatelného“.
Z pohledu terapeuta „existují dva typy vyhýbání se“. První je behaviorální, které „znamená, že něco neděláme nebo přestaneme dělat ze strachu z následků, které nejsou vždy reálné a racionální“. Druhý je prožitkový, který „nastává, když nejste schopni dostat se do kontaktu s emocemi, které vás zraňují, protože se bojíte utrpení“.
V obou případech může být vyhýbání se odpovědí na otázku, proč se někteří lidé vyhýbají diskusím, což je zvláště časté u lidí, kteří vyrůstali v prostředí, kde se konflikty neřešily správně, ale byly doprovázeny křikem, násilím nebo rozbitými vztahy.
Kdy vyhýbání není špatné
Ačkoli vyhýbání se zní špatně, někdy se stává adaptivním chováním. „Pokud utíkáte před hladovým lvem a zvíře vás nedokáže dohonit, nikdo vás nebude považovat za zbabělce, ale spíše pozitivně okomentuje vaši schopnost vysmeknout se.“
Je proto důležité vyloučit, že toto chování, které pozorujete, se projevuje pouze vůči určitým lidem. V tomto případě můžete pozorovat přirozenou a velmi kalibrovanou obrannou reakci. Při jednání s toxickými lidmi je nejlepší zbraní jejich ignorování.
Pokud se však člověk takto chová za všech okolností, je to rozhodně důvod k obavám.
Překonejte vyhýbání se
Překonat vyhýbání je obtížné, zejména proto, že má určitou cyklickou povahu. Podle kognitivně-behaviorální psychologie, jak je vysvětleno v knize, se problematickým situacím raději nadále vyhýbáme, než abychom jim čelili, protože „když se vzdálíte od toho, čeho se bojíte, úzkost klesá a tento pokles způsobuje úlevu, která působí jako posílení“.
A tím to nekončí, protože se přidává další výhoda. „Když už jste v klidu a pryč od toho, co vás děsilo, řeknete si: ‚Je dobře, že jsem odešel, jinak kdo ví, co by se stalo,’“ píše.
To přináší nejen fyzickou úlevu (snížení úzkosti), ale také zabrání „katastrofě, kterou jste si vymysleli“. Je pak velmi obtížné přestat před konfliktem utíkat, což „zvyšuje pravděpodobnost, že se takové vyhýbání bude v budoucnu opakovat“.
K tomu se přidává faktor traumatu, který může být v některých případech, jako je „posttraumatický stres nebo panická porucha“, tak vysokou emocionální zátěží, že je nutná odborná pomoc.
První kroky
Překonání strachu z konfliktů je zásadní pro to, abyste mohli začít vést zdravější emoční život. Naučit se stanovovat hranice a říkat „ne“ je nezbytné k prosazení našich potřeb a sebeúcty.
Rozvíjet dovednosti, které nám umožní zvládat konflikty. To znamená, že abychom snížili strach, který vyvolávají, musíme se cítit připraveni je řešit.
Za tímto účelem je jeho první radou naučit se identifikovat a zpochybňovat iracionální přesvědčení, na nichž je tento strach založen. Poté, co to uděláme, můžeme pracovat s dalšími technikami, jako např:
- Asertivní komunikace. Naučit se vyjadřovat jasně a s respektem je klíčem k pocitu, že můžeme stanovit hranice, aniž bychom překročili hranice druhých. Tímto způsobem se můžeme vyhnout křiku a dalším situacím, které zvyšují strach z konfliktu.
- Tolerance k nepohodlí. Konflikty, i když k nim dochází v bezpečném prostředí, způsobují nepohodlí. Naučíme-li se s tímto nepohodlím pravidelně vyrovnávat, můžeme zvýšit svou toleranci, což nám pomůže prožívat konflikty s menším stresem a frustrací.
- Meditace. Meditační cvičení a vědomé dýchání nám mohou pomoci zvládnout stres ve chvílích konfliktu, což je nezbytné pro zvládnutí situace bez snahy o útěk.
